Když se podíváte na mapu vrcholů SOTA v některých zemích, zjistíte (až donedávna), že někde je spousta kopců a na všech je čilý provoz. Některé kóty v České republice mívaly (a snad ještě mívají) během letních prázdnin i několik návštěv během jediného týdne. Na takovém kopci jistě nějaké to spojení uděláte. Je to pěkná procházka v přírodě, spojená s určitým fyzickým výkonem a rozvinutím a sbalením radioamatérských fidlátek ve ztížených podmínkách, a se zážitkem přímo na pásmech (nebo na pásmu).
Najdou se ovšem jedinci (a počítám se mezi ně), kteří by si z kóty také chtěli „pořádně zavysílat“. V jejich představách je namáhavý výstup něco jako expedice – očekávají pile-up a svižný provoz po dobu aspoň několika desítek minut. Je jasné, že pro ně nebudou místní kopečky, kde se to našimi i zahraničními hamy jen hemží, tou správnou výzvou. Kam tedy vyrazit?
Dovolte, abych vám doporučil Prešovský kraj s 86 vrcholy v programu SOTA. Na jeho území se nacházejí Vysoké Tatry, což představuje celkem 12 desetibodových vrcholů. Některé jsou sice nedostupné, některé jsou jen pro horolezce, ale třeba takový Kriváň (2494 m n.m.) má dnes již 29 aktivací a lze se na něj vypravit po běžné turisticky značené cestě ze Štrbského Plesa.
Kromě malých velehor ale najdete na území kraje mnoho kót (donedávna desítky), které nikdy nebyly aktivovány. Díky aktivitám SQ9MDF a dalších sice podstatně ubylo neaktivovaných vrcholů, ale i přesto má dodnes mnoho východniarských vrcholů jen jedinou aktivaci.
Jedním takovým málo navštěvovaným vrcholem, který leží blízko hlavní silnice ze Spišskej Belej k Dunajci do Spišské Staré Vsi, je Vojňanská hora, OM/PO-063. Do roku 2015 panensky nedotknutý kopec leží v nížině (!) pod Spišskou Magurou, mezi vesnicemi Toporec a Vojňany. Převýšením 260 metrů doslova trčí v relativní rovině v těsné blízkosti Magury, do nadmořské výšky 930 metrů. Když jedete po silnici 542 na svahu Magury (asi 1000 m n.m.), je na něj krásný pohled dolů, jako byste si na něj mohli sáhnout.
Kopec je poměrně dobře přístupný po cestě od Toporce, jen posledních asi 50 metrů (výškových) se na vrchol musíte doškrábat „hrubou silou“. Samotný vrchol je zarostlý až hrůza, ale na nízké stromy přitom není kam pověsit anténu. Pro tento vrchol je ideální buď vertikál nebo nějaká laminátová podpora invertovaného V. „Pravidlo dvaceti metrů“ umožňuje vysílat prakticky odkudkoliv z hřebenovrcholu tohoto podlouhlého kopce. Nedělejte si ale přílišné iluze – tam, kde nerostou keře ani husté stromy, zapadnete do husté horské trávy, v létě dosahující až 140 centimetrů. Kopec není kultivován, ovce se na něm nepasou a jen sporadicky na něj zamíří srnky. Výhodou ovšem je, že na tomto kopci, na rozdíl od Magury nebo Tater, nepotkáte medvěda.
Po mnoha letech toužebného vzhlížení jsem se nakonec vydal na tento krásný vrchol v roce 2015 pod značkou OM/OK4RM/p. Svou první aktivaci, a první SOTA vůbec, jsem si užil. S anténou těsně nad zemí a transceiverem KX-3 vytočeným na plný výkon (asi 10-15 wattů) jsem za dvě hodiny udělal asi 47 telegrafních spojení (40, 30 a 20 metrů) a chvilkami si užil i ten vytoužený pile-up. Při druhé aktivaci (OM0RM/p, 2019) už to bylo jen 10 QSO a necelá půlhodina provozu (byla zima a pršelo) – oč méně bylo spojení, o to horší byla cesta směrem na Vojňany (ne, tam opravdu nechoďte…).
Kopec je za 4 body, ještě v roce 2019 měl i zimní bonus. Pro sběratele kopců nebývá často k mání. Má jen 3 aktivace, OM/OK4RM v roce 2015 a OM0RM a OM/SQ9MDF v roce 2019. Od té doby nic.