Jak začít s mládeží? Fonie nebo telegraf?

V tomto článku popíšu zkušenosti se zapojováním dětí a mládeže do provozních aktivit. Zkušenosti se zakládají na práci kolektivu v radioklubu OK1KEO (OK1DQT, OK1DXD, OK1NOP, OK1DPF a další) a na činnosti pokračovacího radiokroužku v Národním technickém muzeu pod vedením lektora Miloše, OK7ZM (za vydatné podpory OK7DR a OK1FO).

Nejprve tedy OK1KEO. V Dolních Počernicích, v jednom z nejnižších míst obce, u říčky Rokytky, nachází se malý domeček s několika klubovnami, který postavili „otcové zakladatelé“ radioklubu v padesátých letech minulého století v akci „Z“. V dnešní době je to jeden z mála radioklubů, který existuje „ve vlastním“ a nemusí být závislý na libovůli měnících se politických garnitur v obecní radě a nemusí tak konkurovat „prospěšnému soukromému podnikání“ při získávání pronajatých prostor.

V tomto skromném QTH, v několika směrech stíněným terénními vlnami, se podařilo, díky dvojčeti Yagi antén (tnx OK1DXD), dát mladým operátorům příležitost vyzkoušet si vysílání na VKV a zúčastnit se Provozních aktivů. Nejedná se o kroužek v pravém slova smyslu, spíše o „rodinné společenství“. Účastní se děti počernických členů klubu, jejich kamarádů a sousedů. Často také přijede z Říčan Jarda, OK1CJB, s několika vnoučaty.

Mladí operátoři si v každém Provozním aktivu zopakují základní pravidla závodního spojení, připomenou si všechno, co mezitím zapomněli, a v rámci možností našeho QTH udělají v závodě několik spojení. Přitom toho připomínání před a během závodu bývá poměrně hodně – PA je jen jednou za měsíc a děti se ne vždycky sejdou.

Vyvrcholením radioamatérské sezóny je pochopitelně Polní den na VKV (3. subregionál). Po několika letech praxe dokážou děti nejen zabodovat v „zahřívacím“ Polním Dni mládeže, ale dokážou s dohledem registrovaného operátora kolektivky zvládnout celých 24 hodin Polního dne v pásmu 432 MHz, a to už druhý rok po sobě.

V pokračovacím radiokroužku NTM, který je pro změnu zaměřen více na bastlení a praktickou manuální činnost, jsme ve školním roce 2019/20 pomáhali Milošovi, OK7ZM, s nácvikem telegrafie. Zkušenosti máme různé. I přesto, že jsme zkoušeli různé „VENovy hry“, našli se v kolektivu dětí ne více než čtyři talentovaní jedinci, kteří začali telegrafii zvládat velmi dobře (dva bohužel odpadli začátkem roku 2020). Přes zdůrazňování, že telegrafii je nutné poslouchat podobně jako hudbu a „chytat“ hlavně rytmus teček a čárek, i po několika měsících byli kluci, kteří si na papír psali tečky a čárky a dohledávali je potom v sešitech. Ti samí potom měli potíže odvysílat byť jedné písmenko. Po nuceném zrušení všech kroužků také zmizela možnost telegrafii dál rozvíjet a případně klukům umožnit poslech či vysílání na pásmu v některém radioklubu (přímo v NTM je strašné rušení a jsou tam slyšet v podstatě jen nejsilnější stanice).

Na základě všech výše popsaných zkušeností jsme zkusili pozvat děti a mládež jak z OK1KEO, tak z NTM na KV Polní den (IARU R1 HF Field Day SSB, první víkend v září). Záměrem bylo ukázat dětem se zkušeností z VKV, jak může vypadat SSB provoz na KV pásmu, a těm z NTM, kteří měli určitou zkušenost s telegrafií, umožnit trochu jiný poslech provozu a umožnit jim buď si najít zálibu v poslechu SSB provozu nebo naopak přijít na to, že telegrafie je na psámu mnohem lépe slyšet, a tak jim v libovolném případě nalít více entuziasmu.

Záměr nevyšel úplně ideálně. Nejzkušenější mladí operátoři OK1KEO se nemohli zúčastnit, dětí z kroužku NTM zase přišlo poměrně málo. Aktivně se do závodu zapojil v rámci své operátorské třídy Jakub, OK9NJA, ten ale odchází na studia a nejspíš ho více uslyšíme pod značkou OK2KOJ.

Oba dva popsané přístupy však při dlouhodobém úsilí přinášejí určité výsledky. Kromě toho model „rodinného klubu“, který se osvědčil v OK1KEO, umožňuje mnohem pružněji se vypořádat s nejrůznějšími a v čase proměnnými komplikacemi a překážkami.

4 komentáře

  1. Myslím, že naučit se telegraf je srovnatelné s hrou na hudební nástroj nebo osvojením si cizího jazyka. Vyžaduje to poměrně velkou motivaci. Cizí jazyk se učím třeba proto, že to potřebuji v práci, nebo chci cestovat v zemích, kde se jazykem mluví.
    Mají nějakou vizi i vaše děti? Ukazuje jim někdo jaké dobrodužství může být DXing? Vysvětluje jim někdo, že závodění není bezduché dělání jednoho QSO za druhým, ale soustavná snaha se zlepšovat v mnoha oblastech zároveň? Má každý z nich možnost po večerech poslouchat na KV aby si řekly: aha, tady se něco zajímavého děje, ale škoda že tomu nerozumím, protože ještě nezvládám telegraf?

  2. Inu, zrovna současný styl CW závodů je PRÁVĚ „bezduché dělání jednoho QSO za druhým“, velmi často automatickým dávačem z počítače s předdefinovaným 5NN. Tudy cesta nepovede. Na KV se jde v poslední době na CW setkat v podstatě se dvěma hlavními druhy provozu. Jeden je výše uvedený „5NN TU QRZ?“ a velmi málokdy ragchew. No a ragchew je pro děti z hlediska motivace úplně k ničemu, protože nepoberou ani puntík.

    Nechal bych to na nich, jen bych jim nenápadně občas předvedl, že ve VKV závodech se dá pomocí CW udělat podstatně delší spojení … Pokud je to zaujme, sláva. Jakkoli jim to nutit, je nesmysl, vím, o čem mluvím. Zrovna já 🙂

    Jinou otázkou je, že z takového bohem zapomenutého lavóru, jako je QTH KEO (pobývám teď v obdobném lavóru cca 1,5km daleko od KEO), se toho na VKV moc neukáže. No a na KV je to 5NN TU …

    Vyjet někam na kopec?

    1. No, a přesně tohle se nám překvapivě povedlo v minulém VKV PA těsně před dvanáctou hodinou (bohužel to byl čas, kdy jsem musel končit a vypadnout).
      Na SSB volal výzvu poměrně dobře slyšitelný Chorvat (značka je někde v deníku, nepamatuju si). Volal ho kde kdo, ale skoro nikdo ho pořádně neslyšel. Nějaký zoufalec tam pořád dokola opakoval svou značku, přičemž tím rušil několik probíhajících spojení dotyčného. Ale kromě toho, že sám ten DX pořádně neslyšel, ani nebyl slyšet u něj, očividně. Nakonec se rozhodl upoutat pozornost telegrafem. Pozornost sice upoutal, ale spojení stejně nebyl schopen udělat. Tak jsem popadl klíč, Chorvata jsem zavolal, spojení jsme udělali na první dobrou bez opakování. Poměrně dobrá demonstrace toho, že na telegrafu to jde líp.

Comments are closed.