(Ing. Martin Kratoška, OK1RR – z učebnice telegrafie „Učíme se Morse“, 2021)
Z Kratoškovy učebnice telegrafie jsme vybrali následující úryvky a sestavili z nich krátký úvod o telegrafii pro ty, kdo ji ještě vůbec neznají nebo do jejích tajů nepronikli. Případné poznámky a vsuvky redakce jsou uvedeny drobnějším písmem.
Telegrafie je jediným nehlasovým (nefonickým) druhem modulace, který lze používat bez počítače. Je nenahraditelná i tím, že umožňuje navazovat dálková spojení i bez infrastruktury. Pro radioamatéry má zvláštní význam – my nepředáváme zprávy ani nepřijímáme depeše, chceme se jen bavit s ostatními lidmi, kteří mají stejné zájmy. Chceme k tomu využít telegrafii kvůli jejím vlastnostem, které jsou v mnoha směrech nepřekonané i v době internetu a satelitních telefonů.
Přestože etymologický rozbor slova „telegrafie“ naznačuje, že se jedná o „psaní na dálku,“ ve skutečnosti se jedná o akustický signál, který přijímáme sluchem (pokud je přenášen „na dálku“, pak samozřejmě rádiem), a „psát“ už musíme vlastnoručně – tužkou, perem nebo bušit do klávesnice počítače.
Znalost Morse nás v žádném případě nezbavuje nutnosti ovládat jazyk, kterým chceme komunikovat. Je to podobné jako s Braillovým písmem. Nevidomí a slabozrací po celém světě mohou toto písmo použít a přitom využívat svůj mateřský jazyk nebo jazyk, který znají. My, radioamatéři, použijeme „Morseovo písmo“ ke komunikaci ve své mateřštině nebo v jazyce, který ovládáme. Jediným problémem může být se telegrafii naučit a k dosažení tohoto opravdu nesnadného cíle by měla pomoci tato příručka.
Morseova abeceda existuje pro každý jazyk. V německé „morseovce“ tak existují znaky ä, ö, ü, ß, své speciální znaky má morseovka francouzská i španělská, existuje i česká Morseova abeceda, kde je é, á, ě, š, ř, ž, ů atd. a také ch, známe kompletní Morse azbuku a dokonce i japonskou abecedu Kata Kana code. My se spokojíme s morseovkou anglickou, zahrnující 26 písmen a 10 číslic, a k tomu přibereme tečku, čárku a lomítko, které se v radioamatérském provozu vyskytují velmi často.
Struktura a časování Morseovy abecedy
Znak Morseovy abecedy je složen z krátkých prvků (teček), dlouhých prvků (čárek) a vnitroznakových mezer. Tečka je stejně dlouhá, jako mezera, čárka je 3x delší než tečka nebo mezera.
Na obrázku jsou znázorněny znaky A a N následující po sobě. Je zřejmý nejen poměr délek tečky, mezery a čárky 1:1:3, ale i délka meziznakové mezery, která je rovna 3 jednotkám (tzn. je stejně dlouhá jako čárka).
Umění poslouchat
Chceme-li se naučit telegrafii tak, abychom ji mohli využívat ke komunikaci, musíme se nejdřív naučit poslouchat a to poněkud jinak, než je běžně zvykem. Staří harcovníci mluví o tzv. „selektivním uchu“. Doporučuje se poslouchat hudbu – zprvu výraznou a rytmickou, později složitější, kde rytmus už nehraje klíčovou roli. Snažíme se poslouchat jeden nástroj z kapely a sledovat jak melodii, kterou hraje, tak i jeho rytmus. Po chvíli soustředění bychom se měli dostat do stavu, kdy sledovaný nástroj z kapely (orchestru) vystoupí a ostatní nástroje jsme schopni potlačit coby rušení. Melodie i rytmus se nám začnou vrývat do paměti, až zjišťujeme, že z poslechu skladby máme úplně jiný prožitek.
Tento hudební trénink si můžeme dopřát několikrát denně a stačí opravdu jen pár minut. Až se stane toto „selektivní poslouchání“ rutinním návykem, půjde nám i učení telegrafie mnohem snadněji.
Stejně jako hudbu je vhodné selektivně poslouchat rychlé texty Morse. Vůbec nejde o to, jestli je přijímáme, jestli jim rozumíme. Jde o to, aby nám tento zvuk připadal důvěrně známý a abychom byli schopní jej „vylovit“ ze změti cizích zvuků.
A na konec…
Mějme na paměti, že pomocí Morseovy abecedy komunikujeme, tj. vedeme rozhovor! Nám nejde o předávání depeší přesného znění, nepotřebujeme provoz, sešněrovaný pravidly, ale naopak využíváme veškerou flexibilitu, kterou nám může telegrafický provoz nabídnout! Pro nás je telegrafie dalším jazykem!
Naprosto chápu všechny, kteří prohlašují CW provoz za zastaralý, za relikt století páry. Je to přeci jen druh schopnost, umění, které není pro každého – vyžaduje velmi dlouhou intenzívní přípravu a výsledek bývá poněkud nejistý, přibližně 4-7% lidí se Morse nikdy nenaučí. Není divu, že se do učení a celé té dlouhé přípravy nikomu zvlášť nechce. Navíc bývala výuka (například vojenská či svazarmovská) často vedena tím nejhorším možným stylem „nejdříve pomalu, potom zrychlujeme“. Tím se v posluchačích vybudovaly mentální bariéry nedovolující překonat určitou rychlost. Lektora to však nijak nevyvádělo z míry, stejně prý ne všichni vojáci dosáhnou schopnosti specialisty 1. třídy…
CW provoz byl často prezentován jako pomalý, zastaralý a sešněrovaný nesmyslnými pravidly; mnoho radioamatérů například považovalo „vzor“ GE DR OM TNX FER CALL dokonce za závazný.
Není tedy divu, že se málokomu chtělo tento nesmysl dokola omílat. Přitom žádný takový „předpis“ fakticky nikdy neplatil. Lze říci, že telegrafii během desetiletí ublížilo mnoho neschopných lidí, kvůli kterým se stala u mnoha radioamatérů nepopulární, často na ni bylo dokonce pohlíženo jako na symbol militarismu, u nás symbolizovaného Svazarmem. Telegrafie často vůbec nedostala šanci prokázat svou spolehlivost, průraznost různými druhy rušení, rychlost a flexibilitu. Bývalo na ni pohlíženo jako na otravnou překážku k získání koncese a když byla povinná zkouška z telegrafie odstraněna ze zkušebních požadavků pro všechny třídy, mnozí si oddechli. Řada novopečených radioamatérů se však po několika letech telegrafii pracně doučuje, protože poznali, že telegrafie dělá koncesionáře radioamatérem, neboť otvírá svět dálkových DX spojení v rovině mezilidské komunikace.
Dnes se na Morse díváme úplně jinak. Přestože perfektně umět Morse dál patří k umění opravdového radioamatéra, klesá zájem o výuku a klesá i počet míst, kde se lze Morse naučit. Chybí kompetentní lektoři i dostatek výukových pomůcek. Osud CW je tak nejistý, je však pravděpodobné, že se schopnost pracovat CW provozem stane výsadou a uměním, jehož postavení bude podobné, jako je dnes třeba umění jezdit na koni.